Obecně může nájem bytu zaniknout třemi různými způsoby a to dohodou, výpovědí a uplynutím doby. Asi nejméně problematický zánik nájmu bytu bude uplynutí doby v případě sjednání nájmu na dobu určitou. V tomto případě musí být v rámci nájemní smlouvy stanoven termín, do kdy je nájemní smlouva uzavírána. V případě absence tohoto termínu se má za to, že nájemní smlouva je uzavírána na dobu neurčitou.

Dalším možným způsobem ukončení nájemní smlouvy je písemná dohoda. Tento způsob ukončení nájmu bytu lze považovat taktéž za bezkonfliktní, neboť předpokládá vůli ukončit nájemní vztah na obou stranách – tedy jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce. V těchto případech je nutné upozornit zejména na svobodu vůle účastníku takového právníku úkonu - dohody. V jistých situacích může docházet ze strany pronajímatele k vyvíjení tlaku na nájemce k ukončení nájmu bytu právě dohodou - tlak ze strany pronajímatele může být podpořen výhružkami, psychickým nátlakem atd. V těchto případech je sporné, zda dohoda podepsaná za takových nerovných podmínek je uzavřená platně. Dohoda předpokládá svobodnou vůli obou účastníků k ukončení smluvního vztahu.

Posledním a asi nejdiskutovanějším způsobem ukončení nájmu bytu je výpověď z nájmu bytu. Tato výpověď může být podána jak ze strany pronajímatel tak ze strany nájemce. V rámci písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Ta nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Samotná výpovědní lhůta počne běžet prvním dne měsíce následujícím po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi. Tyto podmínky jsou stejné pro obě strany nájemního vztahu.