Právním předpisem upravujícím nájem bytové jednotky je občanský zákoník – tedy zákon č. 40 /1964 Sb. (dále jen ve zkratce „OZ“).

Dle tohoto právního předpisu vzniká nájem bytu – tedy bytové jednotky, na základě nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Toto základní ustanovení nám vymezuje, co je předmětem právní úpravy a kdo jsou její účastníci. Zjednodušeně řečeno, nájemní vztah vzniká mezi pronajímatelem (nejčastěji vlastníkem) a nájemcem (osobou užívající nebo budoucím uživatelem bytové jednotky), kdy předmětem nájemní smlouvy je užívání bytové jednotky. Za užívání bytové jednotky se nájemce zavazuje pronajímateli platit nájemné.

OZ v oblasti nájemního práva disponuje s těmito základními pojmy:

• Nájemce – osoba užívající předmět nájmu – bytovou jednotku

• Pronajímatel – osoba vlastnící předmět nájmu poskytovaného nájemci k užívání

• Byt – předmět nájmu

• Nájemné – finanční ekvivalent za užívání bytové jednotky, nelze zaměňovat s další úhradou za plnění spojená s užíváním bytu

• Úhrady za plnění spojená s užíváním bytu – jedná se o finanční plnění spojená s užíváním bytové jednotky (např. topení, spotřeba elektrické energie, spotřeba plynu atd.)

• Nájem na dobu určitou – je přesně stanovena doba nájmu

• Nájem na dobu neurčitou – smlouva uvádí, že nájem je sjednán na dobu neurčitou popřípadě se smlouva o době nájmu nezmiňuje

• Písemná forma – jedná se zákonný požadavek zákona – nájemní smlouva musí být učiněna písemně

• Sleva z nájemného – zákonem stanovená možnost snížení nájemného

• Osoby spolužijící - jedná se o osoby sdílející s nájemcem byt

• Přechod nájmu bytu – zákonné podmínky pro přechod práva nájmu bytu na třetí osoby