Přechod práva nájmu je upraven zákonem, nicméně se často stává předmětem soudních řízení, kdy pronajímatel neakceptuje, neuznává naplnění zákonných předpokladů pro přechod nájmu k bytu. Pronajímatelé se často spoléhají na nečinnost nájemců - resp. jejich právních nástupců, kteří se svých práv ne vždy domáhají i soudní cestou. V případě úmrtí nájemce a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se ze zákona nájemci jeho děti, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci se dále stávají vnuci a ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázání výživou, jestli prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti nepřetržitě aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Z výše uvedeného plyne, že důležitým kritériem posouzení přechodu nájmu je sdílení společné domácnosti. Společná domácnost znamená společné trvalé soužití a společné hrazení nákladů na své potřeby. V případě úmrtí jednoho z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stává se jediným nájemcem pozůstalý manžel.